20. 04. 2014

Bylo nebylo jeden webdesignér

Na počátku všeho bylo slovo. A na počátku mé cesty webdesignéra bylo jen velké nadšení. Internet tenkrát nebyl to, co dnes. Jen pro zajímavost, stáhnutí mp3 o velikosti 4 MB trvalo běžně asi hodinu. Weby byly lákadlem pro všechny, kdo jen trochu uměl ve Photoshopu nebo základy v HTML v poznámkovém bloku. A já patřil mezi ně.

Jestli vás nebaví číst, o svém příběhu mluvím v tomto videu v čase 1:20 ».

 

Bylo nebylo...

...jsem teenager v rozkvětu, grafik-začátečník a moje první pokusy o webdesign jsou katastrofální. Nepatřím mezi učené pány zkušené, kteří padají z nebe. Nemám od malička talent na kreslení. Nechodím do výtvarné školy a nestuduji výtvarný umělecký obor. Jsem zkrátka samouk samorost.

 

Ať žije všemocný WordArt

Mými prvními kamarády v experimentování s grafikou jsou Word a Malování. Hustý co? V Malování si umím, věřte nevěřte, z jednotlivých pixelů udělat černobílý přechod. Ano, přechod. Ale rád bych vás varoval - doma to raději nezkoušejte ;)

 

Ještě nevím, že vím kulový

Udělejme si malou a důležitou vsuvku. Jestli jste viděli záznam přednášky Úvod do webdesignu » Honzy Řezáče, možná vás ve 12. minutě zaujaly 4 fáze poznávání a dovednostního růstu. U mě tyto fáze proběhly následovně:

1. Myslím si, že všechno vím, ale přitom nevím, že vím kulový

2. Zjišťuju, že vím kulový – a to člověka docela zklame :) …i nakopne

3. Snad konstelace hvězd způsobila, že začínám tvořit kvalitní věci, i když ještě moc dobře nevím, jak to dělám

4. Heuréka! Tak už vím jak to dělám, plácám se po zádech a věřím si natolik, že o několik let později zakládám Školu webdesignu a chci pomáhat těm, co to ještě nevědí :)

A teď zase zpátky k příběhu...

 

To, že můžete, neznamená, že musíte

Photoshop je prostě kouzelný. Umí snad všechno. A kdo se bojí, nesmí do lesa. Navrhuji svůj první web a již o pár let později mě při pohledu na návrh zaplavuje vlna sebekritiky – přeplácané, neuspořádané, bez nápadu, plné různých stínů, přechodů a dalších efektů.

 

 

No co, každý nějak začínal. Ono se taky nebylo moc čeho chytit. A jak poznat, zda to, co navrhuju, je dobré nebo ne. A tak vesele zkouším napodobovat styly jiných tvůrců. Jenže co čert nechtěl - po čase zjišťuju, že mnozí z nich to dělají taky pěkně “blbě” :) Takže já stále nevím jak na to. A neznám nikoho, kdo by mi to řekl – no to víte, Škola webdesignu ještě tenkrát neexistovala :)

No a když nevíte kudy kam, třeba pomohou 3 dobré rady:

  1. Nevzdat to!
  2. Zkoušet, zkoušet a zkoušet!
  3. Nebát se chyb! “Chybama se člověk učí!”

Tak to nevzdávám, zkouším a chybuji. Nějaký ten pátek to trvá, ale po čase začínám pozorovat pokroky. A takový pokrok, to je obrovská motivace. Už si dokážu najít i dobrou inspiraci a to mi dost pomáhá - např. Symbio », Sharewood », Jakub Krčmář », FWA ».

Naučil jsem se, jak při navrhování webu postupovat. Když totiž znáte postup, ušetříte spoustu času stráveného nad zbytečnostmi a můžete tento čas věnovat přípravě kvalitního webdesignu. Samozřejmě tento postup učím i ve Škole webdesignu ». Abych ušetřil čas těm, co jsou na tom teď podobně, jako jsem byl já. Prostě předávám, co jsem se naučil. A předávám to rád :)

 

Své schopnosti využívám pro konání dobra

Dnes pomáhám klientům na cestě k pěkným účelným webům. Vím, jak věci fungují, a jsem schopen vyřešit jejich problém s webem. Spolupráce s nimi je pak zábavou - no, někdy to je fakt sranda :)) Podstatné ale je, že já dělám co mě baví a klienti jsou spokojení. Je to super a přeju ten pocit zažít každému. Navíc to přináší uspokojení mé tvořivé duši a mojí peněžence :)

 

Proč dělám to, co dělám

Samozřejmě mě baví tvořit. Už od malička. Ale nejde jen o to. Práce webdesignéra je prostě svobodná práce. A já jsem rád svým pánem. Se svobodou je ale spojena zodpovědnost. A to dává mé práci hodnotu. Jsem zkrátka svobodný a dělám to, co mě baví. To je pro mě osobně splněný sen :)

...kdyby vás téma svobody zajímalo víc, tak doporučuju blog Tomáše Hajzlera »

 

blog comments powered by Disqus